Organizovaná kopaná zahájila v Konici svoji činnost v roce 1933, ale její prapůvod je možné hledat v letech 1922 - 1924. Hrávalo se na hřišti u sokolovny, které bylo vůbec jediným sportovištěm v Konici. Hřiště, mimochodem velmi malých rozměrů, bylo majetkem tehdejší tělocvičné organizace Sokol, která měla v té době velmi silné postavení (dostatek zájemců o klasické cvičení).

 

K prvnímu utkání došlo někdy v letech 1923 - 1924, kdy do Konice přijel SK Jevíčko, kde se již hrál fotbal organizovaně. Konice čestně prohrála 1:2. I přes tento slibný začátek se nedá tvrdit, že by se v Konici "hrál fotbal". Potíže materiálního rázu se těžko překonávali. Problémy byly jak s míči tak s kopačkami...

 

Zájem o kopanou se neustále zvyšoval a tak koničtí fotbalisté docházeli k rozhodnutí, že je nutné pro další činnost vytvořit sportovní klub, aby mohli vystupovat jako organizovaný celek. Vzhledem k nejnižším poplatkům se rozhodlo o založení klubu v olomoucké organizaci AFK (Amatérské fotbalové kluby). Ustavující schůze byla stanovena na 17.září 1933. Organizátoři získali kolem 40 zájemců (i několik děvčat). Základní podmínka založení klubu, minimální počet členů 20, byla tak splněna. Onoho 17.září 1933 asi kolem 11 hodiny dopoledne v hostinci U Pechů na Starém městě za účasti asi 20 mladých lidí byl tehdy založen fotbalový klub. Vzešel nový název: Sportovní klub Konice. U zrodu tehdy stáli: Adolf a Antonín Opletalové, Vladislav Krejčí, Stanislav Vybíral, Vilém Opletal a Oldřich Hain.

První zápas pod hlavičkou SK Konice byl sehrán v Drahanech s místním klubem. Konice tehdy vyhrála 7:3. První dresy SK Konice byly zelené barvy s rudými límečky.

 

V roce 1934 nastali ve vedení oddílu změny. Předsedou oddílu se stal až do roku 1939 Karel Janíček, jednatelem Karel Šebor. O rok později, v sezóně 1935-1936, mužstvo konice postupuje do II.tř. okresu Hanácké fotbalové župy. Hrávalo se na hřišti "Šistótě", vybudovaného v letech 1932-1933 na farní louce. Zde se hrávalo až do roku 1943. Dalším mezník konické kopané je možno položit do začátku 2.světové války, kdy se zrodila myšlenka na vybudování nového hřiště vedle orelského koupaliště se šatnami. Bohužel, působením okupace slábla i činnost fotbalového klubu, a ještě před koncem války vyhasla úplně. S koncem války se přestala z taktických důvodů psát i kronika, takže materiálu z tohoto období je minimum.

 

Na podzim roku 1949 nastalo spolu s politickým a ekonomickým oživením i oživení v konickém veřejném a potažmo i sportovním životě. Dva noví přistěhovalci, aktivní hráči kopané, Jindřich Vičar a Richard Voráč, začali uvažovat o obnovení činnosti fotbalového oddílu. Společně s dalšími tedy zakládají oodíl SOKOL KONICE. V roce 1950 se SOKOL zapojil do soutěže okresního přeboru Litovelska. Hned o rok později získala Konice titul přeborníka okresu Litovel, čímž si zajistila lístky na baráž o postup do krajského přeboru Olomoucka. Po prohře 8:0 se Slavojem Bruntál dne 11.11.1952 zůstává Konice v okresním přeboru Litovel.

 

Na podzim 1952, po skončení soutěží, se začíná s úpravami. Dosavadní hřiště s rozměry 65x40m a sklonem 2 metry se stalo neregulérním. Protože na jaře 1953 nebyly úpravy dokončeny (finanční problémy), zápasy začínající soutěže musela Konice odehrát na hřištích soupeře. S příchodem podzimu 1953 se začíná hrát na novém velkém hřišti. První soupeř byl Brodek u Konice.

 

Roku 1955 Konice opět vítězí Okresní přebor Litovle a probojovává se do boje o Krajský přebor. Soupeřem byl tehdy Sokol Haňovice. V obou kolech Konice vyhrála a mohla se radovat z postupu do Krajské soutěže.

V roce 1961 postoupila Konice do 4. nejvyšší soutěže ČSSR - Krajského přeboru. Podzim se docala vydařil, Konice skončila na 8.místě. Na jaře Konice neměla tolik štěstí. Skončila 11. a musela tuto soutěž opustit a hrát opět v okresním přeboru (tehndy již ne Litovel, ale Prostějov).

 

V roce 1965 byla na hřišti vybudována nová tribuna. Rok na to, 1966, se 19.srpna přehnala silná bouře, která způsobila velkou povodeň. Byly zničeny šatny a inventář, strženo oplocení i zábradlí zčásti hřiště a téměř z poloviny odplaven škvárový povrch. Škoda byla odhadována na 200 - 300 tisíc korun. Za pomoci různých organizací i jednotlivců se v říjnu toho roku mohlo odehrát několik zápasů. K převlékání používali hráči jako provizorium tramvaj, kterou oddíl získal za 500 Kčs z Olomouce.

 

Teprve v roce 1969 byly nákladem 300 tisíc Kčs dokončeny a předány do užívání nové šatny, pod hřištěm byly položeny roury pro přívod vody do koupaliště, postavená nová opěrná zeď a nové oplocení.